
Rosela pestrá je nádherně zbarvený australský papoušek, který je ceněný pro svou eleganci, aktivitu a typické melodické hlasové projevy. Patří mezi oblíbené druhy jak pro voliérový, tak i domácí chov, i když vyžaduje více prostoru než drobnější papoušci. Rosely jsou živé, temperamentní a zvědavé, ale zároveň dokážou být klidné a dobře pozorovatelné. Chovatelům přinášejí radost nejen svými barvami, ale také svým inteligentním chováním a schopností přizpůsobit se novému prostředí. Prospěje jim dostatek prostoru k letu, pestrý jídelníček a kontaktní přístup.
Vědecký název rosel pestrých je Platycercus eximius. Pocházejí z jihovýchodní Austrálie a Tasmánie, kde obývají okraje lesů, parky, otevřené křoviny i zemědělské krajiny. Jsou to ptáci, kteří jsou zvyklí na větrné, teplé i chladnější podmínky a dobře se adaptují na různé typy prostředí. Ve volné přírodě žijí ve volných párech nebo malých skupinkách a jsou často vidět při hledání potravy na zemi.
Rosela pestrá patří mezi nejbarevnější australské papoušky. Typická je zářivě červená hlava, žluté boky, zelená křídla a modrá ramena. Spodní část těla bývá žlutá až žlutozelená. Rozlišují se různé poddruhy s mírně odlišným zbarvením. Samečci bývají výraznější, samičky mají jemnější a méně kontrastní kresbu. Existují i barevné mutace, například lutino nebo cinnamon.

Rosely pestré se v domácím chovu běžně dožívají 12–15 let, což je průměrná délka života při standardní péči. Při kvalitních podmínkách, pestré stravě, dostatku prostoru a pravidelné veterinární kontrole však mohou žít i 20 let a déle. Na dlouhověkost má zásadní vliv prostředí bez stresu, možnost denního letu a vyvážená strava s dostatkem vitamínů a minerálů.
Rosely jsou aktivní ptáci, a pokud mají málo pohybu nebo příliš malou klec, může se jejich délka života výrazně zkrátit. Důležitá je také prevence nemocí a udržování stálé, optimální teploty, protože citlivě reagují na průvan a rychlé změny klimatu. Celkově platí, že čím přirozenější podmínky jim chovatel nabídne, tím déle a zdravěji mohou žít.
Rosely jsou aktivní, inteligentní a velmi pozorné. Vyžadují dostatek místa k proletu a mentální stimulaci. Mají klidnější povahu než někteří jiní australských papoušci, ale mohou být teritoriální, zejména v období hnízdění. Nejsou to typičtí „ruční mazlíčci“, ale při pravidelném kontaktu si na člověka zvyknou a jsou dobře pozorovatelné. Jejich zpěv je melodický a ne příliš hlasitý, což je výhodné i pro bytový chov.
Rosela vyžaduje především dostatek prostoru. Chov může být venkovní i vnitřní, pokud se udrží stabilní teplota a prostředí bez průvanu. Ideální je voliérový chov, ale kvalitní a prostorná klec v bytě je také možná. Rosely jsou velmi aktivní, a pokud nemají možnost se proletět, může u nich vznikat frustrace nebo stereotypní chování. Denně by měly mít příležitost k volnému pohybu mimo klec, pokud jsou v bytě. Rosely nejsou příliš hlučné, ale umí se ozvat. Potřebují světlo, denní režim a klidné místo.
Minimální doporučené rozměry klece pro jednu roselu jsou 100 × 60 × 120 cm, ale větší prostor výrazně prospívá jejich kondici i psychické pohodě. Důležitá je horizontální délka na let, nikoliv jen výška. Umístění přírodních bidel, větviček, hraček a míst na šplhání je samozřejmou nutností. Pletivo by mělo být pevné, protože rosely mají silný zobák, který dokáže poškodit tenčí materiál.
Pokud chcete chovat rosely ve větším počtu a v bytě, je ideální volbou bytová voliéra. Bytové voliéry od ALUHOBBY jsou navrženy z eloxovaných hliníkových profilů, které jsou lehké, pevné a odolné proti korozi, což z nich dělá ideální řešení pro dlouhodobý chov ptactva v interiéru. Výplně z kvalitního pletiva Esafort zajišťují stabilitu a maximální bezpečí zvířat.
Rosely potřebují mentální i fyzickou stimulaci. Proto nepodceňujte vybavenost klece či voliéry. Nejvíce ocení přírodní větve, houpačky, lana, dřevěné hračky a jednoduché logické prvky. Hračky je vhodné obměňovat, aby se předešlo nudě.

Strava rosely musí být pestrá, aby pokryla všechny nutriční potřeby. Základem je kvalitní směs pro australské papoušky, doplněná o čerstvé zelené krmivo, zeleninu, ovoce a zdroje bílkovin.
Co by měla rosela denně dostávat:
Zrninová směs by měla být k dispozici celodenně, čerstvá zelenina ideálně každý den. Ovoce podávejte střídmě – především jako doplněk. Voda musí být vždy čistá a denně měněná.
Některé potraviny jsou pro roselu toxické nebo nevhodné pro jejich trávení.
Zakázané potraviny:
Rosely hnízdí ochotně, pokud mají vhodné podmínky. Potřebují prostornou budku (cca 25 × 25 × 35 cm) a dostatek klidu. Samice snáší obvykle 4–6 vajec, inkubace trvá kolem 19–21 dní. Mláďata opouštějí budku po 5–6 týdnech. Rosely mohou být během hnízdění teritoriální, proto se nedoporučuje chovat více párů v jedné malé voliéře.
Ochočování je možné, ale rosely nebývají tak kontaktní jako korely nebo andulky. Mladé ptáky lze postupně naučit přijímat pamlsky z ruky a zvyknout si na člověka. Vyžaduje to trpělivost, klid a práci s pozitivní motivací. Rosely většinou zůstávají spíše pozorovacími ptáky než mazlíčky na ruku.
Mezi nejčastější zdravotní problémy patří:
Prevence je založena na kvalitní stravě, pravidelném čištění klece, vhodném prostoru a klidném prostředí.
Cena rosely pestré se v Česku obvykle pohybuje kolem 700–1 500 Kč za běžně zbarvené jedince, přičemž částka závisí na věku, pohlaví, kondici a zkušenostech chovatele. Mladí odchovaní jedinci jsou zpravidla levnější než ptáci již zvyklí na kontakt s člověkem. Barevné mutace mohou stát výrazně více, běžně v rozmezí 1 500–6 000 Kč podle vzácnosti mutace. Cena také roste u ptáků s prokazatelným původem nebo u páru připraveného do chovu.
Rosela pestrá patří mezi nejoblíbenější a nejkrásněji zbarvené druhy papoušků, a právě její rozmanitost dělá tento druh pro chovatele velmi zajímavým. V přírodě i v chovech se totiž setkáme s několika poddruhy, které se liší především barevným odstínem a kresbou peří. Každý z nich má své specifické znaky, díky nimž je možné je poměrně spolehlivě odlišit. Znalost těchto rozdílů pomáhá nejen při určování konkrétního jedince, ale i při odpovědném chovu, kde je vhodné nepárovat různé poddruhy mezi sebou.
Tento poddruh je nejrozšířenější a zároveň nejznámější v chovatelské komunitě. Typické je pro něj výrazné a kontrastní zbarvení, které působí velmi živě a atraktivně. Nominátní rosela je často považována za „klasický“ vzhled celé skupiny a díky své dostupnosti bývá doporučována i začínajícím chovatelům.

Severní poddruh je známý svým světlejším a jemnějším zbarvením. Ve srovnání s nominátní formou působí celkově méně kontrastně, ale o to více vynikají žluté tóny. Tento poddruh je v chovech o něco méně běžný, což jej činí mírně atraktivnějším pro zkušenější chovatele.
Tasmánská varianta je nejtmavší a působí robustnějším dojmem. Pochází z ostrova Tasmánie, což se odráží i v její adaptaci na chladnější klima. V chovech nebývá tak častá jako předchozí dvě formy, a proto bývá cenově výše. Její syté odstíny červené a tmavé tóny na těle jsou velmi charakteristické.

Je rosela pestrá vhodná pro začátečníky?
Ano, pokud jí dokážete zajistit dostatek prostoru. Rosely nejsou náročné na krmení ani péči, ale potřebují více místa než malé papoušky. Pro začátečníka je rosela lepší ve voliéře než v malé kleci.
Lze roselu chovat v bytě?
Ano, roselu lze chovat v bytě, ale musí mít prostornou klec a pravidelný volný pohyb. Potřebuje klidné prostředí, světlo a možnost každodenní aktivity. Vhodná je pro chovatele, kteří tráví doma dost času.
Jak hlučná je rosela?
Rosely nejsou přehnaně hlučné, jejich hlas je spíše melodický. V období páření nebo při vzrušení mohou vydávat hlasitější zvuky, ale nejde o extrémní hlasitost jako u některých větších papoušků.
Čím roselu nejlépe krmit?
Základem je kvalitní směs pro australské papoušky, doplněná o zeleninu, zelené krmivo a malé množství ovoce. Rosely velmi dobře prospívají také na extrudovaných granulích, které zajišťují vyvážený příjem živin.
Dá se rosela ochočit?
Ano, ale je to postupný a pomalejší proces. Rosely nebývají tak kontaktní jako někteří jiní papoušci, ale při jemném přístupu se naučí přijímat potravu z ruky a zvyknou si na člověka.
Jak dlouho žije rosela pestrá?
V průměru 12–15 let, při dobré péči i více. Stabilní prostředí, dostatek prostoru a pestrá strava výrazně prodlužují její život.